Jak to dopadlo?: Zmizelá podmořská stanice v Boknis Eck

21. srpna 2019 obletěla světovými médii zpráva o záhadném zmizení podmořské výzkumné stanice v Boknis Eck. Byly od té doby zjištěny nějaké nové skutečnosti? Na to se podíváme v tomto článku...

Známe to všichni. Jednou za čas nám média přinesou lákavou zprávu o nějaké nově vzniklé záhadě, či zprávu o plánovaném vyšetřování záhad stávajících. Jak už to ovšem bývá, tyto zprávy většinou upadnou velmi rychle v zapomnění a málokdy se z médií dovídáme, zdali byl ve vyšetřování učiněn nějaký pokrok, či nikoliv. Proto jsem se rozhodl, že se po určité době - od medializace takových záhad - na některou z nich zaměřím a pokusím se zjistit, jak to dopadlo.

Zmizelá stanice výzkumného centra GEOMAR je součástí jednoho z nejstarších námořních vědeckých výzkumů - Boknis Eck, který byl spuštěn již v roce 1957 a v současnosti je zmizelá stanice jedním z uzlů ze tří systémů podmořských uzlů COSYNA (Coastal Observing System for Northern and Arctic Seas). Cílem výzkumu Boknis Eck je v měsíčních intervalech monitorovat životní prostředí v oblasti Šlesvicka-Holštýnska při vstupu do zálivu Eckernförde, který se nachází na severu Německa a doplňovat je v reálném čase daty ze stanice uzlu Boknis Eck. Výzkum monitoruje např. teplotu; slanost; obsah živin, kyslíku a chlorofylu v tamních vodách. Na základě získaných výsledků z Boknis Eck se vyhodnocuje stav ekosystému v jihozápadní části Baltského moře. GEOMAR Helmholtzovo centrum pro výzkum oceánů v Kielu v kooperaci s Helmholtz-Zentrum Geesthacht centrum pro materiály a pobřežní výzkum (HZG) v prosinci roku 2016 instalovalo v nedaleké, pro plavbu lodí, zakázané oblasti "Hausgarten" novou podmořskou stanici, která pomohla výzkum v Boknis Eck rozšířit o nové sady měření koncentrace kyslíku, metanu, oxidu uhličitého, slanosti, teploty, či rychlostí a směrů proudů na mořském dně a právě tato nově instalovaná stanice je tou, která se ztratila. Stanice se nacházela zhruba 2 km východně od pobřeží v hloubce 14,5 m (54°31,2´ 10°02,5´). K pobřeží byla připojena masivním optickým kabelem a skládala se ze dvou rámů, z nichž každý byl rozměrný zhruba o velikosti stolu. Jeden rám nesl napájecí zařízení pro špičkové měřící senzory, umístěné na druhém rámu. Váha rámu s napájecí jednotkou činila cca 520 Kg a druhého se senzory cca 220 Kg. Celkově tato stanice stála zhruba 300 000 €, což je v přepočtu částka okolo 7,7 milionu Kč a pro vědce byla neocenitelným zdrojem informací. Z uvedených dat vyplývá, že stanice vážila okolo 0,75 t + váha optického kabelu a že je tedy její zmizení opravdu podivné. Pojďme si nyní přiblížit, jak to vše začalo a dopadlo.

https://www.hereon.de/imperia/md/images/hzg/institut_fuer_kuestenforschung/cosyna/fittosize__730_0_498a32e487c2b5dd2a38afcd022cd132_uwn_scheme.png

Ilustrace systému podvodního uzlu COSYNA: 1) pozemní stanice s nápájením a serverem, 2) optické kabelové připojením k prvnímu podvodnímu uzlu (max. 10 km), 3) breakout box připojující kabel k prvnímu podvodnímu uzlu, 4) první podvodní uzel se zdrojem energie, 5) a 6) kabelové připojení  k senzorovým jednotkám (max. 70 m), 7) kabelové připojení k druhému uzlu. K druhému uzlu lze připojit třetí uzel; Autor: Philipp Fischer / AWI

V ranních hodinách 21. srpna 2019 výzkumníci operačního střediska GEOMAR Helmholtzova centra pro výzkum oceánů v Kielu sledují na monitorech data přicházející z uzlu Boknis Eck, když náhle v 8:15 hod. se přicházející tok dat zastavil. Profesor mořské biologie a projektový manažer, který se podílel od roku 2010 na stavbě stanice, Hermann Bange se domnívá, že se pravděpodobně opět uvolnil jeden z konetkorů na spojovacích kabelech. Kontaktoval potápěče na Univerzitě v Kielu, aby při další servisní prohlídce senzorů zkontrolovali i konektory. O týden později výzkumné plavidlo Littorina připlouvá na místo určení a 4 potápěči se potápějí pod vodní hladinu, kde překvapení na sebe nenechává dlouho čekat. V místě stanice nacházejí jen přetržený masivní optický kabel a dva, pevně do mořského dna ukotvené, několik set kilové rámy s velmi drahou technikou jsou pryč. Potápěči prohledávají okolí; bojující s velmi omezenou viditelností, kdy v hloubce 15 m vidí asi jen 20 cm před sebe, se nakonec nad mořskou hladinu vynořují s nepořízenou. Ukazují pořízené fotografie přetrženého kabelu Hermannovi Bangemu a ten nevěří vlastním očím. Malá část stanice se senzory pro měření fluorescence a chlorofylu ovšem zůstala nepoškozena a předpokládá se, že pokud nebude poškození optického kabelu rozsáhlé, mohla by být opět připojena. 6. ledna roku 2020 k tomu Bangea dodává:

„Úsilí spojené s opětovným položením kabelu je obrovské. Přestavba celé stanice potrvá zhruba rok. Můžeme jen doufat, že pojištění pokryje celé náklady.“

9. září web Science.org informuje, že potápěči v předchozích dnech prohledali oblast v okruhu 100 m od místa polohy stanice. Nachází známky toho, že stanice byla vlečena po mořském dně, ale na konci vytvořené brázdy nebyla nalezena. Byl nalezen jen ulomený kus jednoho ze senzorů. 5. září 2019 německá tisková agentura DPA uvádí, že se při těchto průzkumech povedlo nalézt také několik částí podpěr. V následujících týdnech potápěčský tým z Univerzity v Kielu provádí další ponory a z výzkumné lodi mapují za pomoci vícepaprskového sonaru v oblasti stanice strukturu mořského dna. Odhalují další podmořskou brázdu dlouho 360 metrů a na jejím základě vytipovávají 2 oblasti, kde by se mohli zbytky stanice nacházet. Jeden z členů týmů, potápěčský trenér ve Výzkumném ústavu potápěčského centra univerzity v Kielu, Roland Friedrich, celou situaci 6. ledna roku 2020 komentuje slovy:

„Pokud je vaše viditelnost omezena na 20 až 30 cm, je poloměr pouhých 10 až 20 m2 obrovskou oblastí k prohledávání.“

Hermann Bange vkládá do těchto průzkumů GEOMARu na nalezení částí stanice veškerou naději, ale nakonec se všechna pátrání ukazují jako bezvýsledná. Mezitím GEOMAR požádal o pomoc kriminální policii v Eckernfördu, ale ani ta si neví rady a nedaří se jí nalézt přesvědčivé vysvětlení celého zmizení.

V úterý 18. února 2020 GEOMAR informuje, že byl v kooperaci s Federální námořní službou (BSH) za pomoci jejich průzkumné, vrakové a výzkumné lodi Deneb se speciální sonarovou technologií lokalizován - 200 m severovýchodním směrem od jeho původní polohy - rám, který nesl senzory. Martin Steer, technik GEOMARu, který byl na palubě Denebu minulý víkend (15. a 16. února 2020) celou situaci komentuje slovy:

„200 metrů není moc daleko, ale kvůli nízké viditelnosti v Baltském moři je to jako hledat jehlu v kupce sena. Zejména proto, že brázda na mořském dně, kterou jsme objevili během předchozích cest s výzkumným plavidlem Alkor, vedla zpočátku naše pátrání opačným směrem.“

Rám byl lokalizován v pátek večer 14. února a bylo zjištěno, že se nachází v hloubce 20 m a na mořském dně je položen vzhůru nohama. Následující den byl v 16:10 hod. pomocí lodního jeřábu vyzvednut a při jeho bližším prozkoumání museli výzkumníci konstatovat, že i když samotný rám je v relativně dobrém stavu; senzorové vybavení, které bylo pokryté řasami, je z velké části zcela zničeno a nebo chybí úplně; jen několik senzorových zařízení je poškozeno částečně. I když pátrání po druhém rámu bylo neúspěšné, rozhodli se výzkumníci veškeré pátrací akce natrvalo ukončit. Bange dodává, že aby se v budoucnu situace neopakovala, budou podpěry stanice dodatečně zatíženy železničními koly, z nichž každé váží 300 kg.

https://www.geomar.de/fileadmin/content/service/presse/Pressemitteilungen/2020/20200215_Bergung_BE-Sensorgestell_007_Martin_Steen_GEOMAR.jpg

Nalezený rám nesoucí senzory; Autor: Martin Steen/GEOMAR

I když se alespoň část zařízení stanice našla, stále není jasné, co stanici z mořského dna vytrhlo. Díky její váze, váze optických kabelů a jejího ukotvení vědci vylučují, že by na vině byly velcí mořští živočichové, či vodní proudy. Nepřichází v úvahu ani bouře; v den zmizení bylo krásné slunečné počasí a klidná hladina vody, nehledě na to, že stanice v minulosti odolávala bouřím, aniž by byla takovýmto způsobem poškozena. Mohla být záměrně ukradena? I když pomineme technické komplikace, která by takováto krádež obnášela, je tato varianta velmi nepravděpodobná, neboť přesná poloha stanice není veřejně dostupná. Dalším faktorem je, že se stanice nachází v oblasti, kde je plavba turistickým a rybářským lodím zakázána. I přes tyto skutečnosti se objevila spekulace, že zmizení mají na svědomí mořští vykradači vraků. Tito lidé se potápí k vrakům, aby z nich odcizili ukryté cennosti, či rovnou vraky samotné. Je možné, že stanici ukradli kvůli váze kovu a poté usoudili, že pro ně nakonec nemá cenu a tudíž ji vrhli zpět do moře? V zálivu Eckernförde má německé námořnictvo umístěno torpédovou střelnici s 1. ponorkovou eskadrou a servisními plavidly flotily; je možné, že by do stanice narazila jedna z ponorek německého námořnictva? Vrchní poddůstojnice Maria Hagemann, mluvčí německého námořnictva, dodává: 

„Vše jsme zkontrolovali - žádná z našich ponorek a ani plavidel nebyla ten den v oblasti.“

Své ovoce nepřineslo ani policejní vyšetřování. Policii se nepodařilo zajistit důkazy, či svědectví, které by k vyřešení případu alespon trochu napomohli. Ani přes mnoho výzev samotných vědců a článků v médií se nenašli svědci, kteří by v dané oblasti zaznamenali něco podezřelého. Jako možné vysvětlení se objevila i konspirační teorie, která klade vinu jedné z ponorek Ruské federace, neboť v srpnu roku 2019 Rusko v Baltském moři zahájilo námořní cvičení s názvem Okeanskiy Schit (Ocean Shield) pod vedením velitele ruské vojenské námořní flotily admirála Nikolaie Yevmenova. Je možné, že během této operace mohla některá z ponorek RF vplout do oblasti a stanici poškodit. Nejvíce pravděpodobná varianta ale je, že ať už stanici poškodilo cokoliv, bylo to nejspíše omylem. I když údaje o pohybu lodí, které shromažďuje systém AIS (Automatic Identification System), potvrzují, že v době zmizení stanice žádná loď - delší než 20 m - v oblasti neplula; považuje se za nejpravděpodobnější vysvětlení plavba rybářské lodi (tzv. Trawleru) do zakázané oblasti s vypnutým identifikátorem systému AIS. Některé rybářské lodě táhnou za sebou síť, mnohdy dlouhou až 1,5 km, která je v některých případech vlečena i po mořském dně, aby se rozvířilo a vyplavilo např. platýse a je tedy možné, že do ní byla zachycena i podmořská stanice. Toto spekulativní vysvětlení zastává i Hermann Bange. 

Zdroje:

https://www.geomar.de/news/article/unterwasserobservatorium-bei-boknis-eck-verschwunden

https://www.hereon.de/institutes/carbon_cycles/cosyna/observations/underwater_node/index.php.de

https://deims.org/297379be-681f-4368-be0b-6b534de72cd8

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/podmorska-vyzkumna-stanice-observator-zmizela-dno-more-baltske-nemecko-data.A190906_165719_zahranicni_pmk

https://www.helmholtz.de/en/newsroom/article/the-mystery-of-boknis-eck/

https://www.science.org/content/article/suspect-surfaces-mysterious-case-underwater-research-station-vanished

https://www.derstandard.de/story/2000108278506/unterwasser-messstation-in-der-ostsee-spurlos-verschwunden

https://www.geomar.de/en/news/article/rack-of-the-missing-boknis-eck-observatory-found

https://weather.com/de-DE/wissen/umwelt/news/2020-02-18-teil-von-geomar-unterwasserobservatorium-geborgen

https://www.derstandard.de/story/2000114729574/raetsel-bleibt-verschollenesunterwasser-observatorium-teilweise-entdeckt

https://communalnews.com/cs/is-russia-responsible-for-the-disappearance-of-geomars-boknis-eck-observatory-in-the-baltic-sea/

Google Earth